Chen Xiaowang
Nositel odkazu Taiji
 
 
 
Článek byl vybrán z „Kungfu Qigong magazine“ (Sept/Oct 2003).
Autor: C. P. Ong, Ph. D.
Přeložil: Martin Hašek
 

„Skrytý Jin“

Život zde probíhal všedně. Dny byly vždycky stejné. A hlavně dlouhé. Nic, co by stálo v Chenjiagou (Vesnice rodiny Chen) v ranných padesátých letech minulého století za pozornost. Jednoho dne byl osmiletý Chen Xiaowang obklopen rozruchem. Kamkoli se otočil, byla vesnice plná zvěstí o tom, jak „Malý devátý strýc“ podal překvapivý bojový výkon na statném starším bratranci. Mluvilo se o pozoruhodné skryté „Jin“ neboli síle jeho otce. Ačkoli byl naplněn pýchou a vzrušením, necítil, že by to bylo něco neobyčejného, protože existovalo mnoho bohatých historek o schopnostech předků v Taijiquan. Mimoto jeho dědeček Chen Fa-ke byl již v té době žijící legendou v Pekingu. Incident v něm však zanechal inspiraci a on pochopil, že v budoucnu v sobě ponese odkaz Taiji. Proslulí mistři minulosti a jejich tradice, o které slyšel tak mnoho, se najednou nezdála být tak vzdálenou. Rozhodl se dosáhnout úrovně minulých mistrů.

O nějakých dvacet let později Chen Xiaowang, již poměrně uznávaný, byl stále ještě fascinován skrytou Jin svého otce, který hodil někoho většího do výšky přes deset stop nahoru. Nebyl spokojen se svědky popisu práce Jin. Proto šel v roce 1977 navštívit Chen Liziho osobu, která byla hozena, aby zjistil z první ruky něco o incidentu.

Špás na „Malého devátého strýce“

Událost se stala v roce 1953, kdy měl Chen Zhaoxu, Chen Xiaowangův otec krátce 40 let. Ačkoli byl Chen Lizi starší než Chen Zhaoxu, byl o generaci mladší. Později se proto Chen Zhaoxuovi říkalo „Malý devátý strýc.“ Chen Zhaoxu navštívil obřad pro skupinu návštěvníků z řad potomků rodiny Chen, jejichž předci opustili vesnici několik generací předtím. Měli přijít složit poklonu původnímu domovu a obnovit svůj rodokmen. Shromáždění se konalo v domově Chen Liziovy rodiny, protože to byl jeden z mála domů dost velkých na to, aby se sem vešlo více hostů.

V současné době lidé z vesnice hodně mluví o úspěších v dovednostech Taijiquan, právě tak jako se mluví o sportu. Dovednosti Chen Xiaowangova otce byly již ve své době velmi dobře známy. Ale jen pár lidí mohlo skutečně vidět jeho dovednosti, protože v té době již nepřijímal žádné studenty. Chen Lizi, sám praktik Taiji, byl popuzen touto záhadnou pověstí. Poté, co Chen Zhaoxu uvítal jednoho z hostů, Lizi za sebou zavřel dveře a popustil uzdu své zlomyslnosti. Potají se přikradl a nenuceně uchopil Chen Zhaoxuovu pravou paži, nasadil páku na zápěstí a nadloktí a pak škádlil: „Malý devátý strýčku, kdyby přišel někdo zezadu a držel tě, co pak?“ Dříve než mohl domluvit, byl hozen tři metry nahoru. Jelikož Lizi padal hlavou dolů, Zhaoxu včas natáhl své paže, zachytil jej za ramena a zabránil zranění. „Chcete se zabít?“ zakřičel Zhaoxu.

Návštěvníci byli viditelně otřeseni rozruchem. Místní hosté také lapali po dechu, byli nicméně překvapeni takovým bojovým výkonem. Ostřílení přísedící neviděli Chen Zhaoxua předvést jakýkoliv bojový manévr. Byli ohromeni. Bratranec byl větší a silnější postavy. Neočekávali, že by takový hod mohl být proveden z těsného držení. Ukázka skryté Jin byla ihned roznesena po celé vesnici. Tak se to nyní traduje v Chenjiagou. Kdyby nedošlo k lumpárně Chen Liziho na Malého devátého strýce, Chen Zhaoxuova schopnost by možná nebyla nikdy odhalena.

Anatomie hodu

Chen Xiaowang šel za Chen Lizim, aby se jej zeptal na incident z první ruky. Lizi si později vzpomněl na svou neplechu. Nasadil zezadu páku na strýcovu ruku. V dalším okamžiku šel naprázdno a uvědomil si sebe, jak přistál bezpečně ve strýcových rukách. Slyšel napomenutí a uvědomil si, co udělal a že to neměl dělat. Chen Lizi předvedl to samé držení, které použil na Chen Xiaowanga. Syn si představil, jak otec musel změnit směr síly útočníkova úchopu způsobem, který se později změnil na náhlý výpad vpřed. Nadloktí jeho otce uchopené tělem šprýmaře vydalo krátký impuls kroutící síly. Síla pak musela vymrštit Chen Liziho do salta nohama nahoru, až se odrazil od stropu.

Chen Xiaowang si potvrdil své vlastní analýzy anatomie hodu, když mluvil s dalšími osobami, které také zkoušeli sílu Jin jeho otce. Li Junshen a Wang Changtai, oba tehdy osmnáctiletí, šli po incidentu, o kterém vesnice mluvila bez ustání, navštívit Chen Zhaoxua. Oni dva byli nejvíce zvědaví a chtěli cítit jeho „Jin.“ Chen Zhaoxu je požádal, aby drželi jeho natažené ruce tak silně, jak jen mohou, jeden na každé straně. Když dali znamení, že jsou spokojeni se svým držením, vydal krátký impuls Fajin a poslal oba dva nahoru do vzduchu. Levou rukou zachytil Lia za předek košile a usadil jej na okraj topeniště a Wanga na druhé straně usadil na stole. Chen Zhaoxu na nich použil krátkodobý Fajin svým nadloktím. Byl to tento týž Fajin nadloktím, který dostal Chen Lizi.

Schopnost reagovat přirozeně, odvrátit útok a ve stejnou dobu protiútočit v  nepředvídatelných situacích reálného života je vysoce vyvinutá bojová schopnost. Pochází z kultivace umění „Gong“ a ne z pouhého cvičení technik. Naučit se techniky a dobře je ovládat bez zapojení těla a mysli, principu umění není úplné mistrovství. Chen Xiaowang často slyšel napomenutí, „Lian Quan Bu Lian Gong, Dao Lao Yi Chang Kong“ (Cvičit techniky boxu, ale necvičit „Gong“ umění, ještě i ve stáří může být Gong Fu k ničemu).

Chen Taiji vstoupuje na světovou scénu

V březnu roku 1981 skupina japonských cvičenců Taiji navštívila vesnici Chen, kde má Taijiquan své kořeny. Vesnice, která se po staletí nezměnila, byla sotva připravena na návštěvu a zcela nepřipravena na intenzivní nápor médií, který s tím přišel. Ať připravena nebo ne, byla vtažena do moderního světa. Chen Xiaowangova značka síly Fajin a Qinna (páky na klouby) a schopnosti v Taiji dalších mistrů, byly vystaveny mezinárodnímu publiku úplně poprvé.

Ve velmi živé stopáži z dochované nahrávky jsou vidět čtyři japonští cvičenci nasazující páky na paže Chen Xiaowanga dva na každé straně. Vypadá to, že byste potřebovali Houdiniho magické triky, abyste unikli lidskému řetězu na jeho rukou. Ale s krátkým impulsem síly, který vypadal jako lehké škubnutí byl Chen Xiaowang volný a všichni útočníci spadli mimo něj. Tento výkon, který zahrnoval i další bojové výkony, efektivně ukončit debatu, zda je Taijiquan ještě formou bojového umění. Sláva budí druh pozornosti.

Qinna Test v Singapuru

V Singapuru pan Tan (celé jméno v Pinyin je Chen Shilu) místní mistr boxu ze Shaolinské tradice četl o Chen Xiaowangově zručnosti a o tom , jak nebyly schopny páky Qinna ho udržet. Jako expert v Qinna, který podrobil každého člověka zkoušce jeho schopností, byl přirozeně zvědavý, jestli je pravda, co četl a toužil po šanci vyzkoušet mistra Taiji. Příležitost přišla 12. dubna1987, kdy Chen Xiaowang reprezentoval školu Taiji a Shi Yongshou Shaolin. Oba přijeli do Singapuru, aby vedli turné ve Wushu na pozvání Singapurské národní Federace Wushu (které byl pan Tan členem). Pro propagaci turné udělala místní televize rozhovor s oběma čínskými mistry, doprovázenými panem Tanem. Mistři předvedli působivou ukázku rychlý a dramatický Shaolin vyvážený graciézním a měkce vypadajícím Taijiquan. Během rozhovoru vyjádřil Singapurský mistr podiv nad Chen Xiaowangovým únikem z pák na obě paže od japonských studentů a dále dal najevo svou nevěřícnost, do jisté míry se zjevně dožadoval ukázky. Chen Xiaowang zadržel úsměv a souhlasil. Naznačil mu, aby jej vyzkoušel. Pan Tan mu nasadil páku na paži, ohnul jeho ruku za záda jako když slepice skládá křídlo tak pevně, jak to jen šlo. Chen Xiaowang bez námahy vykroutil svoje zápěstí a sám se uvolnil. 103 kg Singapurský mistr byl ohromen tím, jak snadno se Chen Xiaowang uvolnil z jeho Qinna. Vždyť to zkoušel čtyřikrát a pokaždé vyváznul tak snadno jako posledně. Po rozcvičení pak Chen Xiaowang kývnul na asistenty, aby předstoupili. Čtyři osoby držely Chen Xiaowangovy ruce, dva na každé straně. Každý samostatnou rukou nasadil páku na prstní klouby, zápěstí, lokty a nadloktí. Nebránil se a dovolil každé osobě provést to nejlepší možné držení. Pak dal krátký impuls Jin ze svých rukou a všichni studenti byli shozeni mimo něj, někteří spadli na podlahu. Pořadatelé byli potěšeni takovým živým výkonem bojových schopností v televizi. Tato publicita přitahovala ještě další setkání.

Výstup podporující turné

O dva dny později mimo oficiální ceremonii bylo pozváno několik set hostů k pohoštění vzdát čest čínským mistrům a jejich doprovodu. Mezi hosty byli hodnostáři z krajských sportovních organizací, místní mistři bojových umění a i cizinci. Večeře dopadla příjemně s obvyklým dlouhým přípitkem. Při ukončení večeře se tři z hostů přiblížili ke zvýšenému pódiu vážených hostů. Otevřeně se ptali, jestli bojové schopnosti, které viděli v televizi byly pravdivé. Tvrdili, že jsou dlouholetými praktiky džuda a ptali se jestli by to mohli vyzkoušet. Chen Xiaowang, dobře najedený a napitý, neměl příliš chuti jim vyhovět, ale nevěděl, jak odmítnout. Upozornění na plné břicho by bylo hloupou výmluvou. Mistr bojových umění by měl být vždy připraven. Kývl na ně, aby přišli. Dva z nich postupovali vpřed a mohli provést páku jako když slepice skládá křídlo na každou z jeho rukou za jeho zády. Bez dramatu Chen Xiaowang uvolnil své ruce. Zděšení a stěží spokojeni s tímto náhlým a bezproblémovým koncem jejich výzvy se přesto sklonili k pozdravu a děkovali mistru. Ale jakmile se Chen Xiaowang otočil, aby se vrátil ke stolu, třetí džudista, který stál při jeho straně, náhle popadl Chen Xiaowangovu pravou ruku zezadu a pokusil se na něm vykonat džudistický hod. Hodnostáři a hosté byli zděšeni a jejich ústa dokořán. V jednohlasu gestikulovali, jejich oči se přilepily ke scéně. Volaná napomenutí jakoby zapadla do jejich hrdel. Bleskurychle a k velké úlevě organizátorů a hostů viděli útočníka v letu padajícího několik stop pryč. Úzkost, která se přidala k té smůle za krátký moment povolila k burácivému potlesku schválení a ocenění svědků takového pravého bojového výkonu.

Chen Xiaowang reagoval svou přirozenou reakcí na pocit ostré trhavé síly, která jej zvedala. Spuštěním své energie do Dantien a snížením „Kua“ rozbil útočníkovu zdvihací sílu a současně neusazený útočníkův střed. Pak vydal Fajin ze zadní částí svého ramene, který udeřil útočníka těsně vzadu a poslal jej skuleného po podlaze. Nepříznivá publicita by odsoudila turné, kdyby místní džudista uspěl a hodil mistra. Organizátoři byli tak Chen Xiaowangovi dvojnásobně vděční za turné a za vytvoření ještě více mediálních příběhů. Útočník Pan Lim (Lin Jinping v Pinyin) se omluvil za hrubé vyrušení, ale nicméně byl vděčný, že vyzkoušel účinnost a sílu Taijiquan.

Rozhovor pěstí

Dva roky na to začátkem roku 1985 se Chen Xiaowang opět zviditelnil. To bylo během jeho první zahraniční cesty do Japonska, doprovázeli jej tehdy Chen Zhenglei a Chen Guizhen. Právě skončili večeři a zůstali sami jako organizátoři turné, překladatel odešel o trochu dříve. Když odcházeli, někdo se k nim přiblížil ze předu restaurace. Nikdo z Chenů nemluvil japonsky a vetřelec nemluvil čínsky. Všichni dělali něco okolo boxu. Z bojové pozice podpořené pěstmi vyšlo najevo, že si chce ověřit bojové schopnosti. Nejistý z toho, o jakou výzvu se jedná a neschopný komunikace, Chen Xiaowang udělal to nejlepší, co mohl, držel své ruce nahoře v podobném gestu a zamýšlel vyvolat přátelskou výměnu. Pěst útočníka vyletěla zprava do Chen Xiaowangovy tváře. Chen Xiaowang odvedl pěst pravou rukou pryč a vědomě zadržel protiofenzívu. Útočník viděl, že jeho úder byl zmařen, proto se zakryl a navázal zdálo se dobře natrénovaným pohybem, loktem udeřil Chenovo tělo. Xiaowangova kultivace „Gong“ Taijiquan přišla do hry. Přijal úder loktem s malým úhybem dozadu „Chan“, aby jej odklonil, čímž oslabil a rozptýlil náraz. Ve stejnou dobu vydal výbuch ofenzívy „Lie jin.“ Protože Chen Xiaowangovy ruce zůstaly přilepeny k útočníkově ruce, pomocí síly„Jin“ ho chytil a hodil několik stop pryč až padl tváří na zem. Později bylo zjištěno, že útočník byl místní instruktor bojových umění, který chtěl vyzkoušet schopnosti, o kterých četl. Následující rok odešel do Zhengzhou v Číně, aby vyhledal Chen Xiaowanga a učil se od něj.

Základy bojových schopností v Taiji

Jaká je tato schopnost bránit se a útočit ve stejnou dobu ve vážné životní situaci? Na první pohled je jasně vidět, že je to podmíněný reflex získaný tréninkem kombinacemi následných technik, drily jako bloky a údery nebo kopnutí. Schopnost, kterou předvedl Chen Xiaowang ve výše uvedených situacích, je více než jen podmíněný reflex. Je to mnohem víc než instinktivní schopnost, protože tělo a mysl jsou vycvičeny do takové výše, že reakce na útok je skoro přirozeným stavem. Uvažujte o dobře trénovaném těle jako v košíkové. Když udeříte na takové tělo, nezpůsobíte větší újmu než v košíkové. Schopnost reakce je v tomto smyslu přirozeným stavem, bez toho neuděláte nic. Tento tlak jako rezistence těla je jen manifestací konceptu „Peng jin“ u mistra Taiji.

Podívejme se na další aplikaci tohoto konceptu. Mistr Taiji s dostatečně vyvinutou vysokou úrovní má „Peng jin.“ Když tlačíte na tělo takového mistra, je to jako tlačení proti nafouknutému míči, který je proměnlivý. Shledáte, že se vaše síla rozptyluje a není schopná cokoli udělat. Mistrovo „Peng jin“ dělá dvě věci k vaší linii síly. Nejprve oslabí sílu vašeho úderu v bodě dotyku a potom přesměruje vaši sílu do země. Osm tlačících lidí, jeden za druhým, jen vypadá dramaticky, ale účinek je stejný jako u přední osoby, která tlačí na tělo. Chen Xiaowang dokáže být tak klidný, že stojí a drží rovnováhu na jedné noze - vezme volnou rukou sklenici vody zatímco statný hoch do něj tlačí vší silou, jak několikrát předvedl živě v televizi.

„Peng jin“ v těle Taiji nabízí daleko víc. Peng jin v mistrových rukou se přilepí na protivníka a při kontaktu jej váže jako pryžový pás. Tímto způsobem změří protivníkův záměr. Toto „naslouchání“ vytváří ve vztahu k protivníkově akci dynamickou linii. S tímto mistrovstvím může přizpůsobit své vlastní tělo k narušení protivníkovy struktury. Jakmile je ohrožena protivníkova struktura, může mistr Taiji vyrukovat se svým arzenálem technik Taiji k efektivnímu útoku na protivníka.

Kultivace „Peng jin“ v  těle adepta Taiji je „měkkým tréninkem“ vnitřních bojových umění čili „Neijia quan.“ Záměrně pomalé pohyby v  tréninku Taiji jsou jen způsobem zjemnění těla a pomalost není v žádném případě cílem tréninku. Pomalý pohyb dovolí cvičícímu rozlišovat napětí a tak se ho postupně vyvarovat. Během cvičení zbavíte tělo „Jiang jin“ čili napjaté energie. Tělo a mysl zmírněné tímto měkkým tréninkem může sílu nerušeně vést přes klouby. Během tohoto procesu dospěje adept k pochopení „Qi“ vlastní zkušeností.

Trénink Taiji obdaří cvičícího klidným tělem a myslí – klidem, který může ihned přejít do akce: „Akce se narodí z klidu, akce přechází do klidu.“ Nacvičená akce mistra bojového umění má díky tomuto klidu soustředěnou kvalitu, jako by byl protiklad rozptýlen. Klid je také zdrojem citlivosti cvičícího, který reaguje na sebemenší podnět. Čínské filmy o Kung fu, které ukazují ptáka neschopného vzlétnout z dlaně mistra Taiji, demonstrují právě tuto citlivost.

Protože mnoho schopností mistra vnitřního bojového umění je neviditelných netrénovanému oku a také protože jejich aplikace jsou nepředvídatelné, je snadné připsat jim tajemnou skrytou sílu. Je zde také tendence přehánět tyto schopnosti, které se zdají být nevysvětlitelné. Pokud však podniknete cestu  tréninkem a cvičením, záhada se vyjasní.

Energie navíjení hedvábí

Trénink Chen Taiji se odlišuje od jiných stylů Taiji svým specifickým požadavkem cvičit základy „Chansi jin“ (energii „Navíjení hedvábí“). Chansi jin řídí pohyb v Chen Taiji a je odpovědný za technický popis stáčecích pohybů. Ve skutečnosti máte přijít na tento centrální koncept ve vlastním tréninku bojového umění. Například, když blokujete úder, vaše zachycující ruka se trochu otáčí v  bodu dotyku s útočící rukou, aby ji odklonila. Tato mírná rotace je použití „Chan“ čili stáčení, toto velmi redukuje dopad, je to protiklad k přímému bloku. Skutečně, použití Chansi jin v bojových umění je tak běžné jako použití závitu v mechanice. Lze tvrdit, že pokud tam není Chansi jin, není to žádný Chen Taijiquan. Bez Chansi jin by nebyla účinnost Taijiquan jako bojového umění.

Základní cvičení Chansi Gongu jsou úžasně jednoduchá. Cvičení není nic takového, co by vyžadovalo fyzické předpoklady jako ve Wushu nebo gymnastice. Kdokoli mladý i starý může následovat cvičení a kultivovat Chansi jin. Jeho mistrovství je však těžko pochopitelné, vyžaduje čas, úsilí a trpělivost. Vedení kvalifikovaného mistra je nezbytné.

Dosažení mistrovství

Chen Xiaowang, který studoval pod svými strýci Chen Zhaopi a Chen Zhaokui, říká, že to bylo v jeho ranných třiceti letech, ve kterých dosáhl určité úrovně, i když v surové formě. Již dříve mu jeho učitel Chen Zhaopi řekl, že k dalšímu pokroku v umění bude potřebovat přezkoušet „Quan“ (význam v tomto kontextu je dovednost v boxu ačkoli přesný přepis je pěst) svého strýce, Chen Zhaokui. Pak v roce 1966 přišla kulturní revoluce a otočila celý národ na ruby. Veškeré kulturní dědictví bylo pošpiněno. Velice málo vesnic bylo ušetřeno jejího pustošení. V tom období, tím jak přestalo cvičení Taiji, Chenjiagou jakoby ztratila svou duši. Až v roce 1973 po úmrtí Chen Zhaopi a po té, co ustávalo řádění rudých gard, byl schopen učit se od svého strýce, Chen Zhaokui.

Chen Xiaowang byl považován uvnitř místního kruhu Taiji ve své generaci za výtečného. Neměl však žádnou možnosti porovnat své schopnosti s vnějškem. V roce 1977 byl poslán účastnit se národní soutěže ve Wushu v Xi‘anu. Lačný otestovat své vlastní schopnosti proti jiným, vyzkoušel několik neformálních, ale vážných výměn se současníky ostatních bojových systémů. I když spokojený s  vlastní efektivitou, zůstával nejistý z toho, jak málo komplexní bylo jeho vlastní pochopení. Tlačil na okraji vlastní hranice. Cítil silné nutkání hledat to, co je za tím, kde byl jeho otec a dědeček.

Osamělé hledání a pohled

Smutné bylo, že se nemohl obrátit na svého otce, který zemřel nějakých sedmnáct let předtím. Přemýšlel o dědečkových legendárních schopnostech a vzal na sebe jeho odkaz. Rozhodl se vyhledat žijící studenty svého děda pro vedení a inspiraci. V roce 1978 byl šťastný, že se mohl v Pekingu se dvěma z nich setkat. Je také potěšilo setkání s vnukem jejich mistra. Z výměny s nimi nepoznal, že by pokročili dál, než byl on sám na poli Taiji. Cítil se zklamán výhledem, že bude muset hledat sám.

Po další tři roky se sám věnoval jedinému záměru - vytříbit svou vlastní chápavost podstaty umění. Pátral po nějakém nezmenšitelném konceptu, principu, který by tvořil základ umění: „Ke kterému by se všech deset tisíc technik vrátilo jako jedna“ (Wan fa gui yi). Když se mu realizace principu rozležela v hlavě, shledal, že to není nic velkolepého nebo nového. Vždy to tam bylo. Zkoumal a analyzoval všechny techniky a schopnosti, které znal a našel to vždy bez rozdílu, jejich účinnost vyplývala z toho jediného principu. Zkoušel svoje pochopení. Jasně si vzpomíná na toto významné uvědomění. Divoce běžel přes továrnu, kde pracoval, aby vyhledal svého bratrance Chen Zhengleie, a pověděl mu o svém zásadním objevu.

„Yundong Guilu“

Chen Xiaowang říká „Yundong Guilu“ (princip pohybů) a vyjadřuje jej takto:

·        Yi dantien wei hai xin.
·        Yi dong quan shen bi dong.
·         Jie jie guan chuan.
·        Yi qi guan tong.
 
·         Dantien je v srdci tělesného pohybu
·         Jedna i jen část pohybů, celé tělo se pohybuje
·         Energie protéká skrz kloub od kloubu
·         Tak se síla během jedné akce přenáší nerušeně

Pro praktiky, kteří studují Taijiquan nejsou tyto fráze nic nového. Jistě jste o nich nebo jejich variantách slyšeli mnohokrát předtím. Jako okouzlující jednoduché myšlenky při meditaci, jejich hluboké významy vyvstanou teprve poté, co jste dostatečně usilovali o pochopení.

Fráze v „Yundong Guilu“ zprostředkovávají stav těla, který je udržován během pohybu cvičícího. Jestliže docílíte tohoto stavu, odhalíte slabou stránku v těle, které může být využito. Tréninkem v rámci času a úsilí (Gong fu) je kultivovat podstatu umění a vyvinout „Gong.“ Síle tohoto „Gong“ se říká „Gongli.“ Jestliže je dosažená úroveň „Gong“ dost vysoká, říká se, že máte Gongfu (tvrdě vytrénované schopnosti).

Pro vysvětlení některých důsledků „Gongli,“ buďte svědkem Chen Xiaowangova zacházení se studenty na semináři. Při srážení nebo házení studentů je tak klidný, že padají jako hračky. Zde je obrovský rozdíl v „Gongli“ mezi ním a jeho studenty. Abyste byli schopni pochopit tento bod, představte si sebe při zacházení s mladým dítětem. Od dítěte si nepřipouštíte jakoukoliv možnost výzvy, proto je vaše obrana vždy nedotčená. Můžete se snadno zbavit jakékoliv malého děcka, které do vás strká. V tomto smyslu je vaše „Gongli,“ limitována tím, jak je povznesená nad tím být dětská. Chen Xiaowangova Gongli daleko převyšuje studenty. Když studenti testují jeho schopnosti, rovnováha jeho dantien není narušena, jeho „Yundong Guilu“ není porušeno. Se studentem by si mohl doslova pohrávat jako s malým děckem.

Je snadné vidět porušení tohoto principu a jeho následku. Když udeříte s náhlou obavou, váš dech se zvedne a ustrne ve vaší hrudi. Tento stav, způsobený obavou, je přestupkem proti principu. Jednodušší příklad. Dovolte, aby vám někdo zkroutil a ohnul ukazováček v kloubu. Co se stane, když to bolí? Bolest způsobuje vnitřní vyprázdnění, jak se vaše tělo zvedá. Ztratíte svůj kořen nebo střeh. Víte jak zranitelným jste se stal v této nevyrovnané situaci? Stav těla je v přestupku proti „Yundong Guilu.“

Jak se mohl Chen Xiaowang tak snadno uvolnit z páky Qinna dokonce i u mistrů Kungfu zběhlých v umění Qinna? Možná byste mohli říci, že si nenechal zkroutit svůj ukazováček. Mistr Chen Xiaowang, Kam Lee (mistr Kungfu z Jacksonville) a autor diskutovali o „Yundong Guilu“ u oběda a Kam se ptal, jestli princip též aplikoval v případě Qinna. Místo odpovědi si nechal mistr Chen od Kama nasadit Qinna na svůj ukazováček. Kam ohýbal a kroutil prst v kloubu v četných směrech, zkoušel všechno možné. Chen Xiaowang tím nebyl nejméně ovlivněn, protože jeho prst se oddal Kamovu úsilí jako kaučukový kořen. Pak po chvíli udělal na oplátku Qinna na Kama, nutil jej jít k zemi bolestí. Chen Xiaowangovo „Yundong Guilu“ zůstalo neporušeno, dovolilo mu adekvátně zareagovat podle situace.

„Goujia Gaoji Jiaolian“

Chen Xiaowang se narodil 20. října, 1945 v Chenjiagou. Nejprve se učil „Laojia Yilu“ (Starý řád, první cvičební sestava), jádro cvičení systému Chen Taijiquan od svého otce, když mu bylo sedm nebo osm. Nemůže tvrdit, že dostal hodně tehdy v tom mladém věku. Nicméně si živě pamatuje časté sledování cvičení svého otce. Jeho matka po něm často chtěla, aby přivedl otce na večeři. Trpělivě počkal, až jeho otec dokončí své cvičení a pak jej zavolal k večeři. Bohužel jeho otec byl smeten v politickém nepokoji té doby. Byl v roce 1955 mučen a uvězněn a jeho zdraví velmi utrpělo. Zemřel v roce 1960 ve věku 48 let za hrozných okolností, velká ztráta pro Taiji.

Politický zmatek a bída 50. let nebyla moc prospěšná propagaci Taijiquan. Tradice umění však nebyla úplně ztracena, protože ve vesnici byl vždy nějaký mistr-praktik. Až v roce 1958 se Chen Zhaopi, Chen Xiaowangův vzdálený pátý strýc, vrátil do vesnice a zažehnul obnovu Taiji. Chen Zhaopi byl pryč nějakých třicet let, vyučoval v Nanjingu a jinde. Po smrti Chen Zhaopi 30. prosince 1972, Chen Zhaokui, třetí syn Chen Fa-keho, přišel do vesnice dále zvyšovat úroveň schopností mezi vzkvétajícími mladými mistry ve vesnici. Většina v současné době velmi známých mistrů Chen Taiji byla vycvičena jedním z těchto dvou patriarchů 18. generace rodiny Chen. Jsou nyní známí jako „Čtyři velké Jingang (diamanty),“ Chen Xiaowang, Chen Zhenglei, Wang Xi‘an a Zhu Tiancai.

Koncem 70. let reforma politiky Deng Xiaopinga dramaticky zlepšila živobytí v Číně. Praktici Taiji v Chenjiagou se aktivně podíleli na lepších podmínkách. Oživili Wushu sport, který zahrnuje i Taijiquan, stali se lépe organizovanými na lokální, státní a národní úrovni. Praktici Wushu začali být uznávaní také jako profesionálové zaměstnaní vládou jako trenéři, rozhodčí a správci sportu. V roce 1989 ve snaze usměrnit učitelská povolání v umění a vědách, byli ustanoveny tři hlavní kategorie. Nejvyšší úroveň byla „Guojia Gaoji Jiaolian“ (Národní trenér vysoké úrovně). Tento úřední titul dal držiteli přímé uznání úspěchu na jeho poli snahy a profesionální prestiž. V prvním roce jeho zavedení, byly tituly omezeny na dva pro každou provincii. Provincii Henan nejlidnatější provincii s 90 miliony obyvatel byly přiděleny dvě takové pozice ve Wushu; jedna byl přisouzena Shaolinskému mistru v Luoyangu a další Chen Xiaowangovi.

USA 1988

Ačkoli někteří učitelé Chen Taiji přišly do U.S. již dříve, rok 1988 byl pro tento styl zlomový. Je to rok, kdy Chen Xiaowang doprovázený provinciálními sportovními funkcionáři, přijel do U.S. na pozvání organizátorů tehdejšího ročníku festivalu „Chuť Číny“ konaného ve Winchesteru, Virginii. Turné také zavítalo do Tulsy, St. Louis a San Francisca.

V té době bylo cvičení Taiji téměř všechno škola Yang a styl Chen byl poměrně neznámý. Nejvýznamnější událostí byla demonstrace mistrů. Chen Xiaowangův začátek pomalých pohybů se jevil jako solidní a očekávaný. Prvním náznakem věcí budoucích byl úkrok nohou z techniky „Válečník tluče do hmoždíře“ pohybu, který se rozezněl na basketbalových hřištích. Ačkoli byly pohyby prováděny převážně s důvěrně známou pomalostí, pozice byly svým charakterem rozhodně více bojové. Pak spustil úder s hrůzostrašným zachroptěním. Znělo to jako prásknutí biče, jak jeho hedvábná uniforma pukla na těle. Publikum lapalo po dechu jako kdyby bylo udeřeno tímto „Fajin.“ Síla byla zcela evidentní. Od té doby byl každý člověk fascinován, pověšen na každém jeho pohybu. Zrychlená chůze a trochu více „Fajin“ rozptýleného pomalými pohyby. Ke konci spustil tirádu navazujících výbušných pohybů. Jiskry jakoby chtěli vylétnout. Nakonec se otočil o půl kruhu tváří publiku jako na začátku, guma podrážky švihající nohy vydala ostrý zvuk. Demonstrace skončila burácivým potleskem. Tento debut nastartoval vlnu nadšení, která přetrvává i dnes.

Chen Styl Taiji v USA

Od té doby je zde trvalý příliv vzácných mistrů z Číny navštěvujících U.S. Díky jejich velkému úsilí se úroveň cvičení v U.S. zvedla a v pravý čas se jistě přiblíží k standardům mistrů v Číně. Nynější velmistři jsou  11. generací, počítanou od Chen Wangtinga, významného patriarchy, jemuž je přisuzován počátek umění. Generační označení se stalo zdrojem zmatku. Archívy rodiny Chen označují tuto generaci jako 19. a Chen Wangtinga jako 9. generaci, pokud protáhneme linii k zakladateli vesnice, Chen Buovi a prvním osadníkům.

Jediným ještě žijícím mistrem 10. generace je Feng Zhiqiang, který žije v Pekingu, Číně. Byl žákem Chen Fa-keho. Naposledy navštívil U.S. v roce 2001. Dalšími z  11. generace mistrů, kteří přišli do U.S. podporovat umění jsou: Chen Xiaowang, Chen Zhenglei, Zhu Tiancai, Wang Xi‘an, Chen Quanzhong, Chen Qingzhou, Zhang Zhijun a Ma Hong. Nesporně více jich přijede v budoucnu.

Instruktoři stylu Chen jsou stále ještě nedostatkoví, dokonce i ve velkých městech. Aktivně vyučující jsou (tento seznam není úplný): Ren Guangyi (student Chen Xiaowanga) v New Yorku, Cheng Jincai (student Wang Xi‘ana) v Houstonu, Texasu, Yang Yang (student Feng Zhiqianga) v Champaign, Illinois, Chen Zhonghua (student Hong Junshenga a Feng Zhiqianga) v Edmontonu, Albertě, Kanadě, Kam Lee (student Zhu Tiancaie) v Jacksonville, Yan Gaofei (student Chen Quanzhonga) v Miami, Floridě, Jin Taiyang čili Kris Brenner (studentka Chen Qingzhoua a Wang Xi‘ana), Li Shudong (student Wang Xi‘ana) v San Franciscu a autor (student Chen Zhengleie) v Potomacu, Marylandu.

Závěr

Chen Xiaowang nyní cestuje kolem světa a propaguje své umění skrze Chen Xiaowang World Taijiquan Association.

 

[Up]