Chen Zhen Lei

Předání rodinného pokladu Chen Taijiquan

Článek byl vybrán z "Kungfu Qigong magazine" (July, 1999).
Autor: Martha Burr
Přeložil: Martin Hašek

Chen Jia Gou, kolébka Chen stylu Taijiquan, zdá se býti velmi skromnou, obklopenou obilnými poli a úrodnou zemí. Můžete kráčet hlavní ulicí pokrytou prachem snad deset minut a zaujmou vás pouze chýše a větší počet velkých starých kamenných domů, které patří potomkům hlavní rodiny ve městě, rodu Chen. Qi, která prostupuje prachem již dvacet generací, přináší vesnici neviditelnou auru energie, kterou vyzařuje slunce, stromy a tráva. Historie, která je historií cihel a kamenů, světla a stínu, které zakrývají obyvatele vesnice od starců až po děti hrající si na ulici, je skutečné dědictví, počátek a budoucnost Taijiquan.

Chen Zhen Lei je 19. generací následníků stylu Chen. Měl tvrdé dětství plné hladu, strádání a utrpení díky politickým nepokojům v 60. a 70. letech v Chen Jia Gou. Nyní se stal jednou z hlavních světových autorit a propagátorem svého rodinného stylu. Uvážíme-li, že z Chen Taiji vznikl styl Yang, Wu, Wu/Hao a Sun, je toto nemalé dědictví, kterého si je Chen Zhen Lei velmi vědom. Ačkoli procestoval mnoho zemí, toto poslední desetiletí často říká: „Cítím, že nemohu nikdy opustit Čínu. Původ Chen taiji je zde v Číně a mou povinností je podporovat jej zde, právě tak jako v cizině. Můj strýc mě učil, že já jsem následníkem rodinného stylu, a že jestliže nebudu úspěšný, nemohu se hlásit k našim předkům nebo k našim dětem. Jako dědic a následník Taiji mám povinnost razit cestu do budoucnosti. Hodně mladých ve vesnici Chen nemá zdravý pohled na svět, čili pohled z odpovědnosti. Proto říkám: Cokoliv děláte má vizitku rodiny Chen.“

Vývoj Taijiquanu – Ze Shanxi do Chen Jia Gou

Ačkoli Chen styl nebyl znám až do roku 1928, kdy Chen Fake začal vyučovat v Pekingu, rodina Chen uchovávala své bojové umění po zhruba 600 let. Wenxian je kraj, který leží v severní Henanské rovině, ohraničené žlutou řekou na jihu a pohořím Taihang na severu. Vesnice Chen Jia Gou leží východně od krajského města Wenxian, na kopci Qingfeng, blízko břehu Žluté řeky. Byl to Chen Bu, první předek rodiny Chen, který sem přišel za vlády císaře Taizu, dynastie Ming, z kraje HongTong v provincii Shanxi. Tehdy v provincii Shanxi vzkvétala kultura bojových umění a Chen Bu přinesl bojové umění své rodiny do Chen Jia Gou a předal jej dalším generacím.

Na tento základ navázal Chen Wan Ting 1600-1680, 9. generace, který připojil k rodinnému wushu klasickou čínskou filozofii, tradiční čínskou medicínu a určité charakteristiky sousedního Shaolin gungfu, které nakonec vykrystalizovaly do prvního Taijiquan. Chen Wan Ting byl učenec, mistr bojových umění a úspěšný zkušební komisař císařské armády na provinciální úrovni v pozdní dynastii Ming. Během ranné dynastie Qing také vykonával císařské civilní zkoušky a byl v roce 1641 jmenován velitelem posádky Wenxianského kraje. Politický převrat a sociální zmatek přinutil Chen Wan Tinga odejít ze svého úřednického místa a během ranné dynastie Qing musel prchat před mocí. Chvíli se ukrýval v Shaolinském chrámu, který byl solidární s armádou vzbouřenců. Tam, poznamenává Chen Zhen Lei, „Chen Wan Ting vytvořil bratrství s jiným shaolinským stylem a toto je jeden z důvodů, proč je takový silný vztah mezi Shaolinem a Chen Taiji, který trvá dodnes.

Chen Wan Ting se vrátil do Chen Jia Gou a zde, ve svých 80-ti letech, začal rozvíjet Taiji, kombinováním bojového umění s qigong, lékařstvím a filozofií. „Ve svých pozdějších letech,“ říká Chen Zhen Lei, „studoval knihu Žlutého císaře, připojil meditaci, qigong a meridiánový systém. Sloučil rodinné bojové umění s jinými bojovými uměními, které znal. Taoismus a zenová filozofie také korespondovala s touto myšlenkou, vytvořit Taiji. Chen Wan Ting vzal hodně z taoistické filozofie - teorii protikladů yin a yang a přesvědčení, že pohyb Taiji je mikrokosmem vesmíru. Lidské tělo se musí pohybovat raději přirozeně, nežli nuceně. Musí se využít protivníkova energie a použít fyzika - páčení a pohyb - chápat jak věci fungují. Jak věci zastavit. Jak se pohybovat rychleji. Chen Wan Tingovo myšlení bylo velmi moderní v tomto směru.“

I když Chen Wan Ting vytvořil Taijiquan, jehož zdravotní stránka je velmi důležitá, bojová stránka také přispěla k rozvoji umění, které zahrnuje boj i obranu. Chen Wan Ting preferoval nejen Taiji sestavy, ale také přetlačování rukama jako přímou aplikaci. Vytříbil základní pohyby do tlačení a odvádění, jak cítit a tušit sílu qi, jak rozumět pohybu, jak se ovládat a jak rozumět dalším věcem.

Taijiquan, jak jej vytvořil Chen Wan Ting, byl předáván v Chen Jia Gou z generace na generaci. Staví na formách pohybů předávaných v rodině. Chen Changxing (1771-1853, 14. generace) uspořádal pohyby do současných starých forem Chen stylu Taijiquan. Další 14. generace členů rodiny, Chen Youben, udělal nějaké změny v základech původních forem pohybů a vytvořil malou (čili novou/ formu – Xiao jia) vypuštěním některých obtížných pohybů za udržení původní úrovně formy. Chen Xin, 16. generace, strávil 12 let dokončováním čtyř svazků knihy - Učební materiály stylu Chen Taijiguan, vrchol teorie stylu. Nakonec Chen Fa Ke (17. generace) vytvořil novou formu velkých sestav a v roce 1928 on a Chen Zhaopei (18. generace) byli pozváni do Pekingu a Nanjingu vyučovat Taijiquan. Od té doby se styl Chen rozšířil nejen vně Chen Jia Gou, ale do celé Číny a do celého světa.

 

Chen Zhen Lei - dospívání v Chen Jia Gou

Chen Zhen Lei byl přiveden na svět ve stejném roce jako Lidová republika Čína. To bylo pro něj vskutku příznivé. „Narodil jsem se v roce 1949,“říká. „Má rodina byla zainteresována do Taiji po generace a celá má rodina cvičí Taiji. Od mého dětství jsem byl ovlivněn Taiji a pouze mým rodinným stylem - neměl jsem žádný styk s jinými bojovými uměními. Když mi bylo osm, studoval jsem Taiji se svým strýcem Chen Zhao Pei. On začal vyučovat v Pekingu v roce 1928 a učil pro národní vládu během 30. let. Později v roce 1938 v době japonské invaze se odstěhoval zpět do provincie Henan. Byl pověřen Výborem ochrany před povodněmi dohlížet na Žlutou řeku a vyučovat styl Chen. V roce 1958 odešel z Výboru ochrany před povodněmi a odstěhoval se zpět do vesnice Chen.“

„Tehdy jen málo lidí ve vesnici cvičilo Taiji kvůli nedostatku jídla. Můj strýc byl z toho smutný, protože nechtěl, aby byl styl ztracen. Mně bylo osm let, byl jsem jeden z nejmladších, když jsem se začal učit u svého strýce. On vycvičil několik dobrých studentů Taiji. Nyní jsou všichni velmi známí, včetně Chen Xiao Wanga, Zhu Tiancai, Wang Xian a mě osobně, známých jako čtyři tygři.“

Chen Zhen Lei studoval se svým strýcem patnáct let, až do smrti Chen Zhao Pei v roce 1972. Naučil se všechno z Chen stylu Taijiquan, meč, dvojitý meč, dvojitou šavli, 13 forem hole, kopí a Guan dao i mnoho jiných zbraní. „S mým strýcem,“ říká Chen Zhen Lei, „jsem studoval nejen bojové umění, ale také filozofii, způsob jednání s lidmi, jak žít ve společnosti a být dobrým člověkem. Učil mě být zdravým člověkem, být etický a mravně spravedlivý. Být dobrým učitelem a také dobrým studentem.“Po strýcově smrti v roce 1972, Chen Zhen Lei pokračoval ve svých studiích s dalším strýcem, Chen Zhao Kui, vnukem Chen Fa Ke a věnoval se přetlačování rukama a teorii více do hloubky.

Houževnatost

„Měli jsme tvrdý život,“ vzpomíná Chen Zhen Lei. „Když mi byl jeden rok, můj otec byl pronásledován a zemřel. Naše rodina byla na černé listině. Bylo to velmi těžké a neměli jsme co jíst. Ve 14 letech jsem musel pracovat a nemohl chodit do školy. Musel jsem se starci krmit zvířata. To byla také doba nejtvrdší práce na Taiji a tomu jsem se odevzdal zcela.“

„Po jednu hodinu jsem pracoval na postoji koně, jednu hodinu na postoji luku. Když jsem cvičil sestavu, potil jsem se natolik, že mé ponožky a boty byly zcela promáchané. Za sebou jsem nechával mokrou stopu. Cvičil jsem až k bodu, kdy už nebyl žádný pot. Měl jsem zacvičit 10 sestav, ve 2-3 hodinách. V létě i v zimě. V zimě byli mé svetry tak mokré, že jsem je mohl ždímat. A bylo to těžké mít sílu, protože tehdy nebylo mnoho co jíst a potrava nebyla výživná. Dokonce jsme neměli ani základní potraviny. Z tohoto nedostatku výživy já sám a Chen Xiao Wang ještě teď máme problémy s nehty, které se nemohou uzdravit ani dnes.“

Chen Zhen Lei vzpomíná na to, co se povídalo po smrti jeho strýce, že to byl právě duch Chen Zhao Pai, který mu pomohl pokračovat, třebaže jeho rodina velice trpěla. Taiji mu nabídlo únik ze světa ve středu Kulturní revoluce do jeho vlastního světa. „Když jsem cvičil Taiji, cítil jsem se jako v sedmém nebi,“ říká. Ale i když se jeho Taiji stávalo lepším a čistším, Chen Zhen Lei byl frustrován, protože jemu a jeho bratranci Chen Xiao Wangovi nebylo dovoleno soutěžit pro politické důvody. Byla to nit osudu a téměř zapomenutá tradice Chen Jia Gou, která nakonec změnila události.

Lao Hu - Tygří tanec

„My jsme rodina Chen,“ poznamenává Chen Zhen Lei, „jsme velmi nadšení do Taiji, a ještě navíc máme lidovou aktivitu nazvanou Tygří tanec. Na jihu mají Lví tanec, my na severu máme Tygří tanec, při kterém vezmeme nůž a kopí a bojujeme s tygrem.“

Bylo to v roce 1972, kdy Chen Zhen Lei začal hrát Tygří tanec v Chen Jia Gou. Před padesáti lety, ve 20. letech hrála Tygří tanec velmi dobře skupina lidí ve vesnici. „Byli v kraji velmi slavní,“ vzpomíná Chen Zhen Lei. „Ti starci, co nás jej vyučovali, byli pouze dva, kteří ho ještě znali, oba sedmdesát nebo osmdesát let staří. Již nám to nemohli předvádět, a tak seděli na stoličce a popisovali nám tanec a jeho pohyby a říkali nám, jak to dělat. Existuje šest forem Tygřího tance a musel jsem dát dohromady to, co bylo v každé formě. Nakonec se mi to podařilo složit a naučit se to a potom jsem to naučil další lidi. Poslední dvě formy jsem ale nemohl učit každého - proskočení brány nožů a ohnivého kruhu.“

Tygří tanec představuje povídku o tygru a tygřím bojovníku v sérii šesti forem, jako šest jednání ve hře. Tygří bojovník musí využít svou dovednost v bojovém umění a šikovně bojovat a přelstít tygra, přičemž musí překonat nebezpečné kruhy vytvořené z nožů a ohně.

Chen Zhen Lei vypráví; „Já hraji Wu Songa, slavného tygřího bojovníka. Tygří bojovník nejprve překoná kruh nožů, ale tygr jím nemůže projít - proto tygr kruh nožů rozkouše, zničí a rozebere. Další je ohnivý kruh - ocel omotaná přírodní textilií napuštěnou benzínem a zapálenou. Tygří bojovník jím opět proskočí, ale stejně jako předtím, tygr jím nemůže proskočit. Oheň tygra pálí a on se musí stáhnout. Tygří bojovník se vrátí se zpět skrz oheň a bojuje s tygrem znovu.“

„Tehdy tygr získává výhodu a tygří bojovník musí utéci. Další forma je s kusem bambusu, který je malý a tvrdý a jen tygří bojovník může složit šíleného tygra znovu a oba bojují ještě jednou.

„Potom jdou k hoře, která je zhotovená z mnoha stoliček, přidržují se jiných herců. Stoličky jsou osm metrů vysoké, svázané lany. Když upoutám pozornost tygra na horu, pokračuji k hoře a stojím vzhůru nohama (když jsem byl malý, hrál jsem tento trik často). Tygr uvidí tygřího bojovníka a chystá se jej sežrat, proto já sklouznu dolů k hoře mezi stoličky a tygr mě nemůže najít. Počíná si šíleně a trhá stoličky stranou a objeví mě cvičit Kung fu vespodu. Zaútočí na mě, ale já s ním bojuji až do jeho konce.“

Dnes je Chen Zhen Lei jediným, kdo zná celý tygří tanec a dokonce tenkrát v 70. letech byl jediným schopným dokončit tyto dvě formy kruhy nožů a ohně. Právě tato dovednost změnila navěky jeho budoucnost.

Tvrdě získaný úspěch

Jednoho dne v roce 1974 úředník národní soutěže přišel navštívit Chen Jia Gou i se stranickým tajemníkem. Chen Zhen Lei vzpomíná; „Bavil jsem se s ním o Lao Hu, tygřím tanci a předvedl jsem větší část dvou speciálních forem, kruhy nožů a ohně. Potom mě viděli předvádět tanec a oba navrhli, abych šel reprezentovat provincii Henan v národní soutěži. Tygří tanec mi získal právo soutěžit. Bylo mi 24 let a stal jsem se výhonkem, který měl dále růst.“

Od 1974 - 1988 Chen Zhen Lei mnohokrát závodil jako národní přeborník, vyhrál tituly v Taijiquan s holí, kopím, mečem, atd.; byl konečně uznán jako mistr bojových umění.

Toto také změnilo jeho politický osud a za kulturní revoluce mohl Chen Zhen Lei v roce 1976 docházet do práce do továrny. „Vlastník mi byl skutečně sympatický,“ vzpomíná, „protože měl rád Taiji. Najal mě. Byl kritizován pro najímání špatných mladých chlapů. Díky své, abych tak řekl minulosti, jsem se také nemohl oženit. Poté, co jsem potkal svou ženu, která byla z naší vesnice, byl její otec udán jako pravičák a přišel pracovat zpět do vesnice Chen. Byli jsme dvě černé ovce. Má rodina si nikdy nemyslela, že bych se stal důležitou osobou jakou jsem dnes.“

Se zaměstnáním a rodinou a rostoucím uznáním jako mistr bojových umění se Chen Zhen Leiův život začal zlepšovat. Svůj úspěch připisuje svému úsilí v Taiji. „Přizpůsobivost Taiji je jakési vaše vodítko,“říká. „Mám myšlení Taiji. To ovlivnilo mou práci v každém směru. Taiji vás naučí jak se adekvátně přizpůsobit situaci. Můžete využít tohoto druhu myšlení k vyřešení různých situací. V továrně, jsem to používal k transakcím peněz, podávání zpráv, jak získat zákazníky, jak řídit obchod. Všechno bylo pro mě tak nové a stále jsem se musel učit. Odpovědnost, vůle a cvičení Taiji, spolu se svými principy, všechno vám pomůže v regulování různých situací. Vaše mysl vám umožní bránit se. To mě dovedlo z vesnického života do továrny a k životu, který vedu dnes.“

Život Taiji

Jakmile se v 80. letech opět Čína začala otevírat světu, byla také otevřena cesta pro Taijiquan a Chen Jia Gou se proměnila z ospalé malé vesnice na legendární historické poutní místo. Chen Zhen Lei vzpomíná na druhou japonskou invazi, tentokrát mírovou a pokrokovou. „V roce 1981 přišlo mnoho Japonců do Číny a my jsme je přijali. Taiji bylo již v Japonsku módou, dokonce tam bylo oblíbenější, nežli v 70. letech v Číně. Japonci opravdu pomohli získat oblibu Taiji a vesnici Chen. V roce 1981 asociace Taiji v Japonsku chtěla přijet do vesnice Chen. To byla velká novina! Lidé z jiných vesnic se přicházeli podívat na Japonce. Byla o tom rozsáhlá zpráva v rozhlase a měla veliký vliv a to dalo jméno vesnici Chen. Po této události lidé z celé Číny znali Taiji - před tím ne. Pak přišly spousty cizinců, skupiny, družstva odevšad, každým rokem přes 1000 lidí. Poté kraj a národní vláda postavila vedle vesnice studio a hotely a založila turistickou asociaci.“

V roce 1983 mistři z vesnice Chen začali cestovat a lidé na celém světě začali poznávat Chen Taiji. Chen Zhen Leiův bratranec Chen Xiao Wang byl vybrán lidovým kongresem jako jeden z nejvíce proslulých mistrů Číny a uznán Čínskou asociací bojových umění. Chen Zhen Lei byl uznán také a konečně mohl zanechat práce v továrně a jít vyučovat a trénovat Wushu do Wushu institutu.

„Od roku 1984 cestuji a učím Taiji,“říká, „a také studuji a shromažďuji znalosti o umění. Začal jsem psát knihy. Když byl můj strýc na živu, pomáhal jsem mu jako zapisovatel. I během kulturní revoluce jsem se stále věnoval samostudiu. Později jsem v letech 1985 - 1988 začal chodit na vysokou školu, protože jsem cítil, že chci mít větší vzdělání. Studoval jsem různé věci, včetně fyziky, fyziologie, sportovního managamentu. Moji přátelé mě povzbuzovali, abych začal psát knihy. Chtěl jsem se zdokonalit co nejvíce a co nejlépe.“

V roce 1994 byl Chen Zhen Lei zvolen víceředitelem Wushu institutu, pověřen technickou stránku Wushu a rozvojem Taiji, ale i jiných stylů. Je vedoucím pro 400 škol v provincii Henan, včetně Shaolinského chrámu. Napomáhá vést školy a koordinuje činnost a organizaci s řediteli, učiteli a trenéry. Napsal čtyři knihy o Taiji a natočil deset videokazet a byl 18 krát v Japonsku.

Chen Zhen Lei je nyní jedním z nejlepších představitelů Wushu v celé Číně, uznáván jako jeden z jejích národních pokladů. Jakkoli je jeho úspěch velký, Chen Zhen Lei nakonec přiznává, „řízení opravdu není mým koníčkem. Je to složité, těžké zaměstnání, ale na druhou stranu cítím, že nyní nemám dostatek času na cvičení Taiji, které je tím, čemu bych rád věnoval všechen čas.“ On však bere odpovědnost za podporu a organizování Wushu seriózně a vážně a využívá k tomu veškerých prostředků. Co jej inspiruje ve vedoucí funkci je schopnost motivovat jiné a vytvořit vizi umění pro budoucnost.

Chen Zhen Lei poznamenává, „Nyní slavíme dvacáté výročí slov Deng Xiaopinga, ‚Taiji je dobré.‘ Je to 40. výročí Čínské asociace Wushu.“ On neviděl pouze prudký narůst obliby Taiji v celé Číně a světě, ale sehrál také velkou úlohu v podpoře umění a v zachování jeho celistvosti. „Znám mnoho lidí po celém světě, kteří se pokoušejí podporovat čínská bojová umění a cítím zájem. Upřímně doufám, že se všichni mohou spojit, shromáždit se, pracovat společně pro podporu umění a zdraví, pro společný cíl, pro lepší lidskost.“

Budoucnost Taiji

Dnes má Chen Zhen Lei tři děti, dvě dcery a jednoho syna. Jeho prvorozená dcera je na Pekingské univerzitě sportovní a tělesné výchovy a mladší je ještě na střední škole. Ony jsou další generací rodiny Chen. Podle taoistické filozofie jejich předka Chen Wan Tinga, Taiji představuje mikrokosmos vesmíru, a proto také Chen Zhen Leiovy děti představují mikrokosmos větší rodiny světa. A také esenci dvaceti generací Taijiquan rodiny Chen. „Musím přijmout odpovědnost této rodiny uchovávat poklad,“říká, „a předávat jej jako dědictví dalším generacím. Když jsem byl dítě, absolvoval jsem pouze 6 stupňů. Chtěl jsem jít na vysokou školu. Budoucnost mého syna bude jiná. Chci ho motivovat a rozvíjet k opravdu úplnému člověku. Učím své děti že, všechno co děláte, všechno co říkáte má v sobě část z Taiji.V každém úhlu vašeho života můžete nalézt Taiji. To znamená podle našeho učení žít harmonicky.“ 

 

[Up]